Dětská nespavost

Základní vzorec chování při usínání:
 

„Schránka, rytmus, mateřská jistota, jistota místa“

• zabraňte neklidným pohybům dítěte tím, že ho dobře zabalíte
• chraňte dítě před zbytečným hlukem, nesnažte se ale podmiňovat spánek naprostým tichem
• v místnosti dobře vyvětrejte, zajistěte dostatečnou vlhkost vzduchu
• učte dítě usínat bez umělého osvětlení
• postarejte se o citově uvolněnou atmosféru
• zaručte dítěti stálost okolí - ve dne může spát třeba cestou na nákup, ale večer musí usínat
  a ráno se probouzet vždy na stejném místě
• domluvte se s partnerem na pevných pravidlech usínání a spaní, snažte se je neměnit
• malé dítě spíš než do pevné postýlky dávejte do kolíbky nebo houpací sítě
  (ta ovšem musí být bezpečná, vybavená pevnou matrací)
• dbejte o dostatek rytmických podnětů (houpání, ukolébavka), dodržujte večerní rituály před spaním
  (např.koupání, pak pohádka)
• naučte dítě rozlišovat mezi dnem a nocí, starší dítě nekrmte v noci, když má žízeň, podejte mu pouze vodu
  nebo studený neslazený čaj v hrnku
• nedávejte před dítětem najevo svou nejistotu či pochybnosti, buďte neústupní

Terapie pevným objetím:
 

U větších dětí, které se bojí ve své postýlce a chtějí spát společně s Vámi, vyzkoušejte následující postup:

„Rušíš náš spánek, ale chceme ti pomoct. Budu tě držet tak pevně, že tě žádné strašidlo neuvidí.
Když se ti moje objetí bude zdát příliš těsné, znamená to, že se už  tolik nebojíš. Pak ovšem trvám na tom, abys šel do své postele.“

Jsou-li rodiče důslední, 95% dětí dá nakonec přednost pohodlí ve své posteli. U zbývajících 5% se ovšem projevuje
nadměrná úzkost, která vyžaduje odborný psychoterapeutický zásah.